Barevný písek

Létající nepříjemnosti byly daleko za nimi, ale nové měly teprve nastat. Všude kolem byly písky pouště Goab. Tři menší členové společenstva poslů se pokorně dívali na ultramarínové duny, ten čtvrtý přemýšlel, zdali by písek nemohl být k snědku.
"Co teď?" zeptala se bludička.
"Musíme nějak přečkat, než přejde největší žár," mudroval Ukuk. "Vúšvusula a její netopýr by mohli ze vzduchu hledat cestu, já a hlemýžď najdeme vodu. Tady velký přítel vyhrabe stinnou jámu, aby nás slunce nespálilo,"
"A co já?" nesměle pískla bludička.
"Ty nic, buď tady a zpříjemňuj nám svou přítomností den."
Blubka se zaškaredila. Copak jsem jenom ozdoba?