Bloudíš pouští. Slunce tě spaluje a vysává z tebe poslední zbytky sil. Do nohou bodá žhnoucí písek, na rozpraskaných rtech zasychá krev. Tma před očima, padáš do písku.
Procitáš. (Takže to byl jen sen?) Všude černočerná tma a příšerná zima. Třeseš se na celém těle, tvoje zuby o sebe buší tak silně, až vypadávají.
Další procitnutí. Hrubé provazy tě drží na kovové konstrukci a rozdírají ti kůži. Někdodo tvého těla bodá dlouhými jehlami tak, aby způsobil maximální bolest.
Pak pochopíš, že nic z toho není sen. Tvůj život skončil a můžeš si jen domýšlet, jaká část nekonečného pekla bude další.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit