Potom co projel vesnicí

Seděli v zámeckém salónku kdesi v Uhersku. Okno bylo otevřené, byl vlahý večer. Venku cvrček dostával svému jménu a cvrčel.
Byli už po jídle a byli v místnosti sami. Krásná markýza Alida si vějířem ovívala svícemi ozářený dekolt. Starý mládenec se z toho pohledu trochu potil.
Inteligentní konverzace s markýzou probíhala hladce. Ernst Gideon von Laudon byl zcela spokojený a přidal k dobru veselou historku z posledního tažení proti Turkům.
Markýza se široce usmála. Možná až moc široce.
„Himmel já!“ pomyslel si generál. „Ta je ale zubatá.“
„Ale co,“ pokračoval v úvahách, „Tu já mám nejradši, tu já mám rád.“