Nad časem

Clara je v čase doma.
Henryho čas nepoutá.
Není to jeho vůle; nedobrovolný poutník, vynořující se v bezčasí, nahý, vyděšený, prchající. Není šťastný, dokud se neshledá s Clarou (poprvé je jí šest, naposledy dvaaosmdesát – Henry je tou dobou pár desítek let mrtvý, ale smrt překazit shledání nemůže).
S kým by se miloval, nebýt Clary? Sám se sebou, když jej čas přivál, patnáctiletého, k jeho patnáctiletému já?
Ztratil obě nohy; oba ztratili šest dětí, které zemřely v Clařině těle; získali Albu, cestovatelku; řádku setkání; stejně tolik rozdělení.
Čas je jednou poutal a jindy rval od sebe.
Jejich láska byla nad časem.