Co to ještě chce

Stůl byl příliš krátký, aby se na něj ta rozvrzaná katana vešla. Taky byl příliš malý, aby na něj mohla rozložit dva nože vrhací a jeden kuchyňský. Ten byl nejúčinnější, ostří pod silou dokázalo rozpůlit kost. Ještě železný boxer, tu starou rodinnou památku. A nakonec, ovšem… Nůžtičky na manikúru. OSTRÉ.
Arsenál to byl poměrně působivý, když se na něj dívala. Co na tom, že katana nebyla k praktickému použití, symbolický účel plnila dokonale. A navíc to bylo efektní.
K čertu s nájemnými zabijáky, co si člověk neudělá sám…
Usmála se. Odraz v zrcátku jí úsměv oplatil.
Ještě balzám na rty.