Na příběh mě přivedla TheFallingLeaves, poté co jsem doma zoufale chodil a námět nepřicházel. Moc děkuji.
Ležím. Protahuji se. Číhám.
"Pojď sem, ty jsi tak miloučkej, já tě tak poňuchňám... ty jsi takový krasaveček."
Předu, mazlím se, čekám. Jsem trpělivý...
"Ten je tak hodňoučký, chlupáček malej..."
Mňaukynky... Já to vydržím, je to milé... Ale jsem ve střehu.
Štěbetá. Blízko. Dostanu ho.
"A jakou má lesklou, heboučkou srstičku. Zrzeček nádhernej, malinkaťoučkej kocoureček."
Konečně klid, jsou pryč. Číhám. Opět.
Ležím v trávě a snažím se splynout s hlínou, větvemi... vším. Jsem chytrý, jsem nenápadný, jsem profík.
Štěbetání - blízko, blizoučko.
Číhám, tiše, nenápadně. Jsem lovec. Jsem vrah. Jsem bleskový zabiják. Start, skok, drápy a zuby, mám tě!
Iíík, iíík..
Podoba s naším kocourem Totoro je čistě náhodná.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
A to jsou přesně oni... někde
Rya
A to jsou přesně oni... někde jsem četla, že kdybychom si připustili skutečnou podobu koček, nikdy bychom je doma neměli :-)
Však já jsem
Tlegy
desítky let proti kočkám bojoval. Až Totoro mne dostal.
No jo, já nejdřív myslela, že
Aries
No jo, já nejdřív myslela, že se někdo snaží mazlit s nepříliš nadšeným kocourem, ale on to kocour osobně. To je dobrý. Mně kočky takhle vyhovujou :-)
Diky
Tlegy
Moc mne to potěšilo.
Jsem překvapena co pěkného
TheFallingLeaves
Jsem překvapena co pěkného vzniklo z mého prostého nápadů toho, že Totorova falešná identita je chlupatá roztomilá koule po tom co na zahradě ulovil ptáčka. Moc pěkně napsané, řekla bych, že přesně to se mu honilo hlavou. :)