Nad sklenkou ohnivé whisky

Do zlatého moku teď hledím,
zpytuji svědomí nad svým rozhodnutím.
Je krásná, leč plytká, však
hloupější je snad jen drak.
To myslel jsem si o tobě dříve,
teď vím ale, že pouze křivě.

Ó Clarisso vznešená, tvůj blonďatý vlas,
jak vánek útlý pas a zvonivý hlas
před očima mám a nevěřím zas,
že v mém životě ještě bude jas,
když odejdeš po roce
a nezanecháš své ovoce.

Smiluj se kletbo příšerná,
vždyť ta bytost dotěrná
mi musí zůstat po boku,
ne jen letos, ale rok po roku,
neboť je úžasná, dokonalá a věrná,
leč má duše je prohnilá a černá.