Temné noci

V nočním tichu znělo horečnaté sténání ze slamníku v rohu světnice nepatřičně hlasitě. Tereza vpravila Jindřichovi do úst několik loků lektvaru, který přinesla ze své výpravy. Snad mu dají trochu klidu.
Sama se natáhla na vedlejší pryčnu. Na rozdíl od mlynáře Peška její spánek noční můry nemocného nerušily - měla své vlastní. Její strýc ji za ty dva týdny naučil, že tma je dobrý spojenec. Přesto každou noc netrpělivě čekala na úsvit.
V denním světle se věci nezdály tak strašné. Světlo přinášelo rozptýlení i přechodné zapomnění. Světlo znamenalo naději.
Sténání utichlo, právě když obloha začala blednout.
Třeba se Jindřich dnes probudí.