Dáma nebo otrok

Vzácná chvilka klidu, kdy vyjdu ven na balkón a užívám si výhledu, který se mi naskýtá.
Zelené vinice táhnoucí se až k obzoru. Prašná cesta roubená starými stromy. Otroci pracující na plantáži. Vše zalité ranním sluncem.
Se zavřenýma očima si užívám letního svěžího vánku. Naslouchám zvukům okolí, než se ozve vysoký hlas mademoiselle.
„Mladá slečno!“
Dvě slova, která zničí milovanou chvíli.
S povzdechem se otočím ke krajině zády.
Někdy si připadám jako ti otroci.
Všichni máme za zády člověka, který řídí náš život.
Udává povinnosti, kterým musíme za každou cenu dostát.
Povinnosti, které nás svazují.
Dělají z nás někoho jiného.