Zvláštní úkol

Propátrávám prvé nádvoří, druhé. Okřídlená helma vypadá možná impozantně, ale hledí je úzké.
Kličkuji mezi bojujícími. Můj úkol v této bitvě je jiný. Jakýsi čeledín se mě pokusí strhnout s koně. Rozpoltím mu hlavu.
Tam je! O něco starší než na podobizně, kterou mi ukázali, ale je to ona. Krčí se v sousoší uprostřed kašny, přitištěná k mramoru, těsně nad hladinou rudé vody, která se mi rozstřikuje okolo bot, když se k ní blížím.
Nedokáže uniknout, ztuhlá strachem. Do plavého vrkoče si ráno před útokem vetkla sedmikrásku. Křehké, zranitelné dítě. Beru ji do náruče a obracím koně.
Za vnitřními hradbami se kůň vyleká. Těsně před nás něco dopadlo. Královnino tělo. Poznala to ta malá?
Město hoří a plní se panikou. Skláním se co nejníž, chráním děvčátko pod svou hrudí.
Pryč!
Jsi v bezpečí, maličká. Už jsme dost daleko. Napij se vody z čutory, vezmi si kus sušeného masa z armádního přídělu, vyplač se v mé náruči. Odpočineme si. Něžně hladím vlasy se zvadlou květinou.
Slunce stojí vysoko. Ve zválené trávě leží zmuchlaná sedmikráska.
Princezna zmizela.
Snažím se ji dostihnout, ale stopy, které bych dokázal sledovat, nezanechala.
Mohl bych se spasit dezercí.
Jsem šlechtic. Mám svou čest. Budu čelit císařovu hněvu.
> (Zaklínač)