Touha po dítěti

Seděla jsem u královnina lože, dělala jí společnost a podávala, co bylo zrovna potřeba. Po nečekaném potratu byla fyzicky slabá, ale co bylo horší, byla psychicky na dně.
Překvapilo ji, když mě viděla, nebylo to tak dávno, co se mnou zrovna nevycházela, ale já cítila, že potřebuje ženskou společnost, někoho, kdo by pochopil, čím právě prochází.
„Odpočívejte a nemyslete na to, co se stalo.“
„Na to nejde zapomenout,“ řekla slabým hlasem. „Není to poprvé, co jsem přišla o dítě. A celých patnáct let čekám, až si budu v náručí chovat dědice.“
„Leono, nevzdávejte to, jste mladá a naděje umírá poslední.“