Svatba

Můj svatební den. Jsem v kostele, je plný lidí. Jdu zvolna k oltáři, kde na mě čeká. Můj ženich, moje velká láska.
Pak se něco stane. Stojím před oltářem, ale on nikde. Zmateně se rozhlížím kolem. Dívám se na hosty v lavicích. Kde je, kam jste ho schovali? Křičím na ně, ale nikdo mi neodpovídá. Jen tiše zírají. Nechápu to. A pak náhle tma.
„Už zase křičela.“
„Ano. Nejspíš se té představy nikdy nezbaví.“
„Je mi jí docela líto. Zbláznit se kvůli svatbě...“
„My jí rozhodně nebudeme připomínat, že žádnou svatbu neměla, protože ženich těsně před ní utekl s jinou.“