Do života s úsměvem

Seděla v křesle a zírala do tmy. Tentokrát ale bylo všechno jinak. Neupadala do apatie, dokonce odezněl i ten trýznivý pocit osamění. Po více než deseti letech se znovu usmívala na svět.
Její rod stále sužovala kletba, ale nyní již měla veškerá pojítka k jejímu zlomení. Nedovolí, aby jí nadále řídila život.
Upřela oči na muže, který se převalil v její… ne… v jejich posteli a pomalu se probouzel. Už nebyla na všechno sama… měla jeho, svého nového manžela. Věděla, že jí bude oporou a už nikdy jí neopustí.
„Jsi vzhůru brzy,“ zašeptal Ethan rozespale a Gee se neubránila úsměvu.