Z apokryfů

Doplňuji téma č. 8: Až na konec světa...
Chodili lidé Edenem nazí a odlišní od zvířat jen podobou a hlasem.
Jedli, když pocítili hlad, pili, když pocítili žízeň, spali, když pocítili únavu.
Jen ze stromu poznání nejedli, neboť taková byla vůle Hospodinova.
Jednou však přece pojedli plody z onoho stromu a byli vyvedeni ze zahrady Eden.
A tehdy poprvé lidé pocítili vděk za dary Hospodina, zvláště za dar řeči, který jim přináležel.
Pohleděli s radostí do mladého dne a pravili: „Hle, touto zemí můžeme kráčet dle vůle své, kamkoli nás zavedou naše kroky. A budeme chodit se vzpomínkou na Hospodina v srdci a se svým rozumem v mysli.“