Studna

Oknem se dívá ven na studnu v rohu zahrady. Je poslední, kdo ví o její existenci.
V noci ho poslední dobou budí podivné sny. Vidí v nich svou první lásku. Sedí na okraji studny, lehce se usmívá a pohybem ruky ho zve k sobě.
Nikdy nikoho nemiloval tak jako ji. Udělal by cokoli, jen aby mu patřila. Ona se ale líbila i jinému a nedokázala si mezi nimi vybrat. Dohánělo ho to k zuřivosti.
Rozhoduje se. Vychází ven z domu a kráčí zahradou. On tě tehdy nedostal. Jsi moje, už navždy. Ležíš na dně studny a já jdu za tebou.