Dohoda

Samael zaklepal a vešel do prostorné místnosti.
„Vítejte, pane Clemensi,“ odvětil dračí kněz a ukázal na poslední volnou židli. Druhý muž na něj upřel oči, ale nepromluvil.
„Předložil jsem panu hraběti vaši prosbu,“ začal kněz, „souhlasil, že vašeho syna přijme za panoše... za jistých podmínek, samozřejmě.
„Ovšem,“ vyhrkl Samael horlivě. „Splním vše.“
Hrabě jej dlouho pozoroval. „Dáte mi za ženu vaši dceru.“
Samael zkoprněl. „Je jí pět.“
„Svatba bude, až dosáhne sedmnácti...,“ začal kněz, ale hrabě ho přerušil.
„Chtěl bych si ji prohlédnout.“
„P-přinesu vám obrázek.“
„Ne… preferuji osobní setkání, přiveďte ji na mši.“
Samael zvažoval možnosti, nakonec vyhrkl: „Platí“.