Naposled

Cimburk se pomalu probouzí do nového rána. Jen Svatava není ještě oblečená a nespěchá do kuchyně jako jindy. Klečí u lůžka a modlí se, dnes déle než obvykle. Strýc Jan svou schovanku naučil odevzdat každý den Božímu vedení a dnes je bude obzvlášť potřebovat. Nakonec se s povzdechem postaví k oknu a hledí ven.
Ze zamyšlení dívku vyrušily známé zvuky. Usmála se a rychle vklouzla pod přikrývky. Přivírá oči a hledí ke dveřím. Do komůrky tiše jako myška vchází Máří.
„Děvenko moje, dnes je to naposled, co jsi tu spala jako svobodná dívka,“ utírá slzy stará chůva. „Vstávej, je čas.“