Opět se mnou

Noc prosvětlovaná jen září hvězd.
Temná a studená.
Mysl zaplněná vzpomínkou.
Radostná a potěšená.
Vítr mi cuchal vlasy, když jsem procházela mezi náhrobky.
Lem sukně klouzala po vlhké trávě, která mě chladila na bosých chodidlech.
Náhrobek byl bělostný a na něm se skvěla zlatá písmena.
Půda byla ještě zkypřená a trávou téměř nedotčená.
Zvedla jsem zrak od květiny v ruce k nebi.
Byl čas.
Půda se zachvěla a rozletěla do všech stran.
Nejdřív ruka, pak druhá.
Usmála jsem se.
„Vítej mezi námi, drahý.“
Vykročili jsme vstříc společné budoucnosti.
Temné a lákavé.
Zůstal po nás jen rudý karafiát z mých rukou.