Na návštěvě

Ještě jedno.
Hudbu jsem slyšel, už když mi majordomus bral klobouk. Kdosi hrál na harmonium, celkem dobře, ačkoliv ne zcela bez chyb.
Jenže pak se rozezněl zpěv. Nekonečně něžný a jímavý. Zatočila se mi z něj hlava. Vzpomínky, které se mi už dávno podařilo pohřbít, najednou ožily, silnější a bolestnější než kdy dřív. Dál, zpí-vej dál, žadonilo mé zrádné srdce v tepu té tesklivé melodie.
Pak jsem ji uviděl. Z okna dopadal do přítmí salonu pruh světla - vířily v něm částečky prachu - a v něm se skrývala ona. Vypadala jako přelud a já byl ztracen.
Jaký jsi to starý sentimentální blázen, Brandone…