Probral se. Cítil to, stejně jako vždy. Jako by se na něj někdo díval, přestože v místnosti nikdo nebyl. Míval ten pocit často, někdo živý jako by se na svět díval jeho očima, jako by se on díval na svět očima někoho jiného. Někdy nevěděl, jestli je doopravdy sám sebou, nebo už někým jiným. V tomto neklidu žil mnoho let.
Byl Harry Potter. Cítil svou jizvu na čele pálit a pulzovat. Zjistil to tam. Na nádraží, nebo kde to vlastně byl.
„Je to živé?“ zeptal se. Mluvil o části Voldemortovy duše.
„Ano, ale už mu nemůžeš pomoci,“ odpověděl klidně Brumbál.
St, 2010-04-21 09:13 — Esclarte
Pěkné a zajímavé.
Pěkné a zajímavé.
St, 2010-04-21 00:52 — Lejdynka
Yes, it is alive.
Yes, it is alive. Bohužel.
Ale naštěstí víme, jak to dopadlo. A naštěstí tomu ani nechci pomáhat.
Dobré je to.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit