Hlava ho bolela, rty rozpraskanými sotva si mohl říci o pohár vína. Zkusil se pro pohár natáhnout a ramenem mu projela tupá bolest. Ztěžka se posadil. Konečně dokázal vzít pohár do ruky, ale žaludek se mu zkroutil v křeči. Znechuceně si odfrkl.
Ze zrcadla na něj hleděla cizí tvář. Odulá, vrásčitá, orámovaná šedinami. Pokusil se o výpad kordem s úmyslem zrcadlo ztrestat, ale zradilo ho koleno.
Kdeže jsou ty časy, kdy mu krásné dámy padaly samy do náručí, kdy po prohýřené noci snadno kardinálovy muže pobil a s přáteli tvořili dějiny?
Ani na toho koně dnes nevylezu, povzdychl si Porthos.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je takové... těžko říci,
Esclarte
To je takové... těžko říci, jestli úsměvné nebo k pláči.
No - taky sama nevím... I
Peggy
No - taky sama nevím... I když vzhledem k jeho (jejich) bujarému mládí spíš smutné.
Chudák Porthos!
Faob
A všichni stárneme, ach jo. Dobré drabble, vtipně pojato. Zdvořile: před "a s přáteli..." je čárka navíc.
Děkuju Ti!
Peggy
Děkuju Ti!
Čárku smažu (Word mi ji tam furt cpal)
Nojo, bujarý mládí, noci na
ioannina
Nojo, bujarý mládí, noci na mezích, mokro v táboře, pár zranění z bitev...
V zásadě to má dobrý, že se vůbec dožil.
Tomu říkám pozitivní přístup
Peggy
Tomu říkám pozitivní přístup :-)
Jejda. No tak to už by měl
Tora
Jejda. No tak to už by měl pomýšlet, jak se na stará kolena zabezpečit. Třeba si koupit hospodu, nebo vzít hospodskou...
Taky myslím :-)
Peggy
Taky myslím :-)