Čas vše vyléčí

Už ani nedokázal spočítal, kolik osamělých večerů takhle strávil u okna své kanceláře, když hleděl do tmy na osvětlený Golden Bridge a snažil se nedívat na oblohu plné vzdálených světů. Mládí plynulo den za dnem, tolik promarněných příležitostí. Na tu sžíravou bolest už si začínal zvykat.
Ne dneska. Bolest byla pryč, ale když mu oči padly na známý výhled, stejně to trochu zabolelo.
Po tolika letech pochopili, že nemá smysl snažit se žít s bolestí. Ne, když jim nic nebrání.
Kirk se usmál, když se za ním otevřely dveře. Na stará kolena budou muset dohnat vše, co tak pošetile promarnili.