Snídaně

Teplo a hebko.
Šimrání a rty pomalu pátrají.
Cítí měkkou nerovnost. Svaly v tváři se napnou. Doprava…
Tam je!
Neomylně pátrá správným směrem.
Už neunikne.
Ještě kousek… a má ji.
Rty sevřely svůj cíl a reflex se spustil.
Pocit štěstí… známá vůně mezi rty, vůně… štěstí, rytmicky vystřikuje.
Ještě… polyká. Znovu.
Reflex polevuje, zpomaluje… konec. Štěstí.
Bradavka pomalu vypadává ze rtů a sliny kanou z koutku na dvorec.
Plácání po zádech a… úleva.
„A je to puclíčku“ usmívá se Monika. „Tak zase v pátek. Pleny si nechte, jsou v ceně.“
Doktor Vrábel se šťastným úsměvem na tváři odchází do práce.