Každý večer postaví ke stolu devět židlí. Když si toho někdo všimne, řekne, že se přepočítala. Ale Molly se nepřepočítává. A nepřestává doufat.
Arthur si z něj utahoval, že se svojí láskou ke knihám měl být Havraspár. Jeho bratři se ušklíbají a říkají, že je to nevděčný zmetek a že s tou svojí ambiciózností stejně patří do Zmijozelu.
Ale ona ví to, na co zapomněli – Percy je Nebelvír, jako jeho otec, bratři, jako její bratři. Jednoho dne znovu najde svoji nebelvírskou odvahu a vrátí se domů.
A Molly doufá, věří, musí věřit, že až všechno skončí, nebude žádná židle prázdná.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo! Jasně. To se mi líbí!
Rya
Jo! Jasně. To se mi líbí! :-)))
Jen aby se chtěl vrátit...
ioannina
Jen aby se chtěl vrátit...
Hezké...
kopapaka
Hezké...
Ony ty návraty nebývají tak snadné jak to může vypadat.
To ne, ale zvláštní časovou
Rya
To ne, ale zvláštní časovou přesmyčkou se stalo, že jsem k tomuhle drabbli ctěného kolegy napsala pokračování už 9.dubna :-)
...jenže jedna židle stejně zůstane prázdná :-(
Moc pěkné
Aries
Moc pěkné
To je tak krásně nadějné...a
Blanca
To je tak krásně nadějné...a přitom tak smutné, když člověk zná konec.
Molly je matka s velkým M.
Kirsten
Molly je matka s velkým M. Krásné.