Stýskání

Pozn. Problém se Sandmanem je v tom, že je tak dokonalý se všemi těmi jemnými odstíny děje a postav, že si nikdy nepamatuju, co přesně se tam stalo....
Nuala si smutně prohlížela nádherně zdobené trůny a houpačky. Sem patřila. Narodila se tady. Kdysi tu bývala šťastná. Stále si to opakovala, ale věřila tomu čím dál tím míň. Myslela na tvrdé dřevěné židle v říši snění, jednoduše řezané, nic nepředstírající.
Představovala si Morfeův trůn, který tisíckrát leštila a doufala, že s ní za odměnu pán promluví. Vzpomínala na bytosti ze snů, oproti zdejším lidem tak upřímné, i když někdy kruté. To, co s nimi prožívala, bylo pravé, ať už ji zrovna rozesmívaly nebo děsily. Byly jako jejich pán.
Nuala poodešla ještě o kousek dál od místa slavnosti. Rozplakala se.