Doprovod

„Pak jsem se rozloučila s babičkou a otevřela vrata,“ vypráví Jitka.
Pavel se dívá, jak jí ve vlasech slunce dělá medově rezavozlaté odlesky.
„Otočila jsem klíčkem v zapalování,“ pokračuje Jitka.
Pavel se jí dívá do očí a trochu se mu točí hlava.
„Škodovečka zaškytala.“
„Senzační úsměv,“ usoudí Pavel.
„Nechala jsem světla svítit přes noc.“
Autobusová zastávka je hned u rybníčka. Pavel vezme Jitku za ruku. Jitka v duchu zmatkuje: „Všichni nás spolu uvidí!“ Ale nakonec nechá ruku v jeho dlani. Ta dlaň hřeje. Bude brzy večer. Po dešti kape z rozkvetlých lipových větví. Jestlipak je ta voda sladká po medu?