Do prázdna

Vzpomínala, jak si s ní hrával, když byla malá. Kam až její paměť sahala, vždy tu byl. Když se smála, smál se taky. Když plakala, byl smutný s ní.
V každé chvíli její utěšitel. Přítel.
Pak dospěla a zamilovala se. Tehdy, bez prošení, zahrnul do své velké lásky k ní stejnou lásku i k němu. Trpělivě, věrně, s nimi šel těžkou, temnou cestou.
Mlčky, protože promluvit směl jen třikrát za život.
Do poslední chvíle jejich ochránce. Přítel.
Usedne na svou židličku; ruka se v navyklém pohybu sklání s pohlazením. Do prázdna.
Húan, valinorský vlkodav, už u nohou Lúthien nikdy neulehne.