Dlouhá cesta

"A jaké to bylo předtím, dědečku?" zeptala se snad pětiletá holčička s typickou dětskou zvědavostí. Starý muž sedící s vnučkou na terase venkovského domu se zamyšleně zahleděl do dálky.
"Všude bylo moc lidí, stavěli úžasné věci, ale bylo tam také moc zloby."
"A jak to vypadalo potom?"
"Potom?" pohladil ji po vlasech, "potom bylo lidí méně, ale museli si pomáhat. Pak jsme se vydali na dlouhou cestu."
"A nenudil ses?"
"Ne, já jsem skoro celou cestu spal."
"To chápu," prohlásilo dítě vážně, "taky spím když s tátou někam letíme."
Starý muž se usmál, na obzoru začalo vycházet to modré slunce.