Těžký osud

„Hej ty, nekoukej na mě a pomoz mi… No proto, už jsem se začínal bát, že mě tu necháš. Chyť mě a teď otočit doleva, zatáhnout, znovu doleva. Nééé, říkám doleva. Jo, přesně. Teď kousek zpátky, ale ne zas moc, nepokaz to. Tak, to je ono. Hezky pomalu, au, au, trochu doprava, v klidu, už to bude… Ano! Výborně, báječně, skvěle! Seš jednička, seš nejlepší… Seš blbej?! Co to… Co to sakra… Ne, nedělej to, nedávej mě zpátky. Néééé! Sakra, tohle mě fakt fascinuje. V příštím životě chci být Rubikova kostka a ježka v kleci ať si dělá někdo jinej.“