Lednové ráno

Od vaření ji vyrušilo zaklepání na dveře, utřela si ruce do zástěry a šla otevřít. Za dveřmi stál jejich soused. Žmoulal čepici, stejně jako to dělával její manžel.
"Kláro, je mi to moc líto. Alois zemřel."
Soused ji ujišťoval, že jí se vším pomůže. Nevnímala ho, myslela na děti. Manžela nemilovala a někde hluboko věděla, že ani děti ho rády nemají. Napadla ji hříšná myšlenka, že jim bude líp, ale mladší syn byl problémový, ve třinácti otcovu ruku, byť ne tak tvrdou, potřebuje.
Rozhodla se, že krabici kohinoorek, kterou mu koupila k narozeninám, mu dá dřív. Vždy si rád kreslil.