Přízvuk a pentametr

(4k, i když tohle konkrétní se odehrává někde během cesty z roku 4002 do roku 2011)
„To správné okno v čase vidí teď,
tak možná chvíle změny přišla již,
neb má-li potkat zašlý sebe sám,
tak trapně stejné styly zněly by,“
přemítal Edvin, obavy v hlase,
letící pračkou sám k sobě zpět v čase,
tentokrát ovšem po dost bludné trase.
„Ten starý se mi líbil víc,
hádám, že si nedáš říct?“
tázala se neteř jeho, momentálně v zácviku,
méně, nežli bylo zvykem, nadělala cavyků.
„Ač tvojich rad si vždycky vážil moc,“
teď, přiznejme si, trochu slečně lhal,
„tak tohle příliš závažná je věc
a vesmír jemu důvěry dal díl,
že s novou stopou vyrazit dál chce.“