Zavřená okna štěstí

Pozor, silně depresivní.
Touha pro mne nic neznamená,
jsem velmi, velmi unavená
a slabá je i moje víra.
Zbytečně všechno si vyčítám,
i po rovné cestě klopýtám,
teď jenom úzkost mne svírá.
Stále vyhlížím zmatená,
zda zahlédnu tvá ramena,
noc škraloup naděje sbírá.
Již dávno ti nejsem vším,
na nic už se netěším,
v srdci mém je velká škvíra.
Pod tíhou smutku sedřená,
okna štěstí jsou zavřená,
už dávno nejsem tvá milá.
Dnes vážně nemám co ztratit,
když lásku nemohu vrátit,
má naděje zvolna zmírá.
Roky počítám jak příčky u plotu,
nevím, co by mne přitáhlo k životu,
do dalších dnů chybí síla.