Mlsný rafan

(někdy za druhé světové)
„Nástup!“
Ztichlou leteckou základnou se nesl burácivý hlas velícího důstojníka a v momentě bylo všude slyšet vzrušené překřikování jednotlivých letců. Zběsile pobíhali sem a tam, soukali se do uniforem a hledali své boty. Ti šťastnější z nich neměli na tkaničkách v praxi uvedenou příručku o uzlech a jejich efektivním užití.
Leandros vyběhl z pokoje jako poslední. Opět. Ještě ve dveřích se na sebe podobně jako jeho kamarádi RAFani pokoušel natáhnout kalhoty a nazout si za chůze boty. Uniformu měl pomačkanou, čepici někde pozapomněl, ale pro teď se tím nezabýval. Spěchal.
Ještěže ubytovna telegrafistek byla k místu nástupu blíž než kasárny.