Kapitán Fournier nebyl jediný, kdo navštěvoval hrob Aarona Moreaua, pochovaného se svou Étoile.
Když stála kapitánka Girardová u Aaronova hrobu poprvé, neubránila se slzám. Joanna, která viděla slzy poprvé, se o svou kapitánku strachovala.
„To je něco jako krev?“ ptala se s obavami v hlase.
„Ano,“ zašeptala kapitánka Girardová. „Je to něco jako krev.“
„Ale vždyť nejsi nikde raněná,“ chmuřila se Joanna a ustaraně si svou kapitánku prohlížela, zda jí někde přece jen něco neschází. Kapitánka Girardová neodpověděla. Ne hned.
Až později Joanně vysvětlila, že slzy, na rozdíl od krve, tečou, když je člověk rozerván v srdci – nikoli na těle.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
D´awww... hezké a dojímavé...
Sid
D´awww... hezké a dojímavé...
Jak já doufala, že si o nich
Bilkis
Jak já doufala, že si o nich nepřečtu takovéhle drabble! :( Dojemné, vážně.
Děkuji :) Mohu snad jen
Eloren
Děkuji :) Mohu snad jen utěšit tím, že jejich smrt byla popsána už v prvním drabble vůbec a byla tedy předem určená a vzhledem k tématům nepíšu drabble o Aaronovi a Étoile chronologicky za sebou, takže živých se jich ještě dočkáš ;)
To je nádherná myšlenka.
ioannina
To je nádherná myšlenka.
Díky :)
Eloren
Díky :)
Móóóc pěkné.
Aplír
Výborně zakomponovaný námět a to vysvětlení na závěr je perfektní.
Děkuji, toho si cením :)
Eloren
Děkuji, toho si cením :)
Moc hezké. Smutné, ale hezké
Terda
Moc hezké. Smutné, ale hezké :-)
Slzy... něco jako krev.
zana
Slzy... něco jako krev.
A ještě ke všemu je to pravda!
Ach jo, smutné.
Profesor
Ach jo, smutné.