Je zdravé mít ve stáří nějakou zálibu

Předchází drabblatům Voda a slzy a
Konec hry
Kdysi se před ním třásly strachy Město, říše i sousední země. Sytil se pohledem na krev mučených zajatců, znásilňovaných žen. Život ho bavil.
Teď byl starý a nemocný.
Poslední spiknutí vnímal téměř jako poctu své moci.
Popravy už proběhly. Zbýval patnáctiletý syn vůdce spiknutí. Rakasi nepopravovalo děti – většinou.
Zdálo se mu, že v chlapcových zděšených očích zahlédl odbojnou jiskru.
„Zbičovat,“ rozkázal.
Strážce přikývl a chystal se vězně odvést.
„Tady!“ dodal vládce.
Strážce s chladnýma šedýma očima měl pevnou ruku. Zoufalý nářek trestaného vězně zněl neobyčejně poutavě.
Vládce se usmál. Takové potěšení si může dopřát každý den.
Život byl zase hezký.
Ctěným čtenářům, kteří projevili laskavý zájem o fandom: Více z Rakasi se můžete dočíst v květnu (protože v dubnu je co číst) na http://liskovyorisek.blogspot.com/ - nebo tam bude odkaz, kde hledat.