Stálo to za to

Školní rok skončil. Laurentius cítil úlevu a zároveň nostalgii. Jak rychle to uteklo. Čtyři roky starostí, zlobení, napětí a únavy. Čtyři roky různých překvapení, mnoha nových zkušeností a četných radostí.
Pohlédl na své společníky.
Radovan se usmíval. Tetička Vilemína nápadně často mrkala. Ambrosius a Sixtus se tvářili slavnostně. Dokonce i Viviana pro dnešek zapomněla doma svou obvyklou ironii a sarkasmus. Rosina se dívala kamsi do dáli. Snad viděla záblesk budoucnosti těch, kteří je dnes opouštěli.
Laurentius si povzdychl. Uteklo to tak rychle, snad příliš rychle. Jak moc mu budou chybět.
Znovu se na ně podíval. Na první absolventy jejich školy.