Harry

Stopa se na lesklé mramorové podlaze se sledovala snadno. Sevřela násadu a vyrazila.
Za třetím rohem dostala kořist na dohled. Černovlasý mladík v bystrozorské uniformě a botách jako hnůj.
„Hej! Vy tam!“ zařičela.
„Okamžitě koukejte ty zaprasený bagančata sundat!“
Kolega pachatele na ni nevěřícně zazíral.
„Ženská, víte, s kým mluvíte?!“
„Aťsi je to třeba ředitel zeměkoule, tohle je můj rajón a mě tady nikdo vytřenou podlahu zasírat nebude!“
Chlapec, který přežil, se pomalu sehnul a začal rozvazovat tkaničky.
Pak se usmál, docela jako někdo, kdo si zvykl, že život má poněkud zvláštní smysl pro humor.
A je tomu docela rád.