Postranní úmysly

„Kápni božskou, anděli,“ sykl. „Co tady děláme?“
„Tvoří zde největší cukrovou tyčinku na světě,“ vysvětlil Aziraphale. „Sedmnáctimetrovou. Chtějí překonat rekord. Ne abys jim to zkazil – drž ruce tak abych je viděl,“ dodal přísně.
Crowley si prohlédl dychtivě přihlížející obličeje shromážděného davu, ve vzduchu zacítil odér sbíhajících se slinek a pojal podezření, oč ve skutečnosti kráčí. „Už chápu,“ přikývl. „Kdyby se jim ten obří cukrkandl čirou náhodou rozpadl, co udělají se vším tím cukrem?“
Rozdají kolem, co jiného?
Aziraphale provinile uhnul pohledem.
Crowley si nehodlal nechat líbit, aby nějací smrtelníci pokoušeli jeho anděla ke hříchu. „Drž ruce tak abych je viděl.“