Uličník

„Takže teď... se otočím. A až se otočím zpátky, doufám, že tam pořád budeš.“
Uličnický výraz.
Zvednu ubrousek a vrátím pohled ke stolu.
Nikde nic.
„To si děláš...“
Rychle zavřu dveře, točím se kolem dokola, kleknu si a vtom ho uvidím.
„Jak je možné, že se dostaneš ze stolu na koberec dřív, než stačím mrknout?... Ty mi to neřekneš, viď?"
Nakrčený čumáček, rozfuněné fousky, šibalství v černých korálkových očičkách.
„Posem, posem ke mně! Šmudlíku, koblihu jeden, ty jsi ale uličník!“
Hlavička se pomalu zvedne a natočí doprava, pravá pacička nadzvednutá. Zase ten výraz neposedy.
Co naplat, osmáčci zkrátka neposlouchají nikoho.