Tam a tady

Rozhlédl se po temném pokoji, jediné světlo přicházelo malou škvírou ve špinavých závěsech, z vnější strany už dost vyšisovaných.
Škvíru uzavřel.
Co kdyby je roztáhl?
Ne.
Viděli by ho.
Viděli by špínu, ostudu, odpudivost jeho malého bezpečného světa.
Lehl si do postele a přikryl se zatuchlou dekou.
Zítra vyjde ven.
Sevře kliku, otevře dveře. Těch lidí, aut, tramvají, holubů, nepořádku, špíny, smradu, smogu, nebezpečí!
Popadl papírový pytlík a dal si ho před ústa. Dýchal pomalu a hluboce, nádech a výdech.
Nádech a výdech.
Papír se mu přilepil ke zpocené dlani.
Nesnášel ho. Potřeboval ho.
Pytlík i byt.
Sebe i svět.