Nezbedné potvory

Už zase se mi fantazie s realitou míchá,
ty potvory prostě pořád žvaní a nikdy nejsou zticha.
Chci umlčet je jednou pro vždy, zavázat jim pusy,
syčí na mě, na mou věru, jak podrážděné husy.
Nemohu věřit vlastním uším, co řekly mi ty zmije,
prý odteď vládu přebírají, bude anarchie.
Rozjařeně štěbetají a mně dochází právě,
že znenadání vzbouřily se myšlenky v mé hlavě.
A hned dělaj samé nepravosti, na dobré mravy hřeší,
když kárám je tak chechtají se, že je zlobení těší.
Hádkou s nimi přivodím si jenom hlavy bolení,
tak odmávnu to bílou vlajkou a předám jim velení.