"Zlatíčko, máš povolenou kravatu!" zašeptla nespokojeně. "Uprav se, ať se za tebe nemusím pořád stydět." To byla poslední věta, kterou mi věnovala, než se omluvila a odcupitala probrat cosi neodkladného s Markem. Už je to hodina, stojím a čekám. A přiznám se, trochu se nudím. Ovšem Tereza je ve svém živlu. Navazuje pracovní kontakty. Marek ji právě vzal kolem pasu. Tereza se hlasitě směje. Cítím se provinile, ale odcházím na terasu zakouřit si. Útlá plavovláska s bleďounkýma očima v šatečkách s hlubokánským výstřihem utrousí: "Že si to necháš líbit." Co na to říct. Vracím se zpět. Jsem její osobní strážce.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit