„Jé, podívej se, je tam!“
„No jo, fakt.“
„Co dělá?“
„Pssst!“
„Proč?“
„Vypadá to, že spí. Ať ji nevzbudíme.“
„A proč?“
„Ticho, povídám! Nikdo nemá rád, když ho jinej vzbudí. Se podívej na sebe, jak dokážeš bejt mrzutá….“
„No vod tebe to sedí!“
„Pssst! Nemůžeš bejt trochu ticho?“
„A proč furt mám bejt potichu? Když spí, tak se na ni můžeme koukat, můžeme si ji pořádně prohlídnout…“
„A co když se vzbudí, ty chytrá?“
„Máš bojíš, jo? Srabe.“
„Nebojím!“
„Tak ukaž!“
Tak se černobílý kocourek vydal k paní vlkodlakové a za chvíli pokojně usnul s hlavičkou položenou na jejím boku.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit