Výchova

Po bílé pláni se nese každý zvuk tak snadno. Člověk není nikdy dost opatrný. Našlapuji zlehka, aby se tenká krusta zledovatělého sněhu pode mnou neprobořila. Její křupnutí by mě mohlo snadno prozradit. Obejdu malými krůčky celou chýši postavenou ze zčernalého dřeva vyplaveného z moře, minu úzkou průrvu, sloužící jako sklad potravin. Zkontroluji poklop, je dobře zatížený. A tady už jsou moji přátelé. Jsem s nimi, kdykoliv mi to další povinnosti dovolí. Chci jim předat vše, co jsem se sám v ledové pustině naučil. "Psst! Hlavni pravidlo je chovat se tiše." Ušmudlaní sněhuláci, jediní společníci posledního přeživšího polární výpravy, nehybně stojí.