Toto téma ve mě vyvolalo jednu nehezkou vzpomínku...
"Špatně, vyslovuješ to špatně. Zkus se víc snažit," kárala mi stará paní a na kus papíru napsala správnou výslovnost toho nechutného slovíčka.
"Když já se snažím, ale tohle nejde. Ten jazyk je hroznej," kňourala jsem potichu.
"Hrozný? A přesto se ho dobrovolně učíš sama. Vždyť je to nádhera, poznat danou kulturu, jejich jazyk a jeho duši. Každý jazyk v sobě skrývá duši svého národa. Jen se do něj zaposlouchej a řekni, co si o něm myslíš," skončila s češtinou a začala na mě chrlit německá slovíčka.
"Tak to mají teda smůlu, protože v mém případě mají jazyk i duši zlámané."
Nikdy jsem němčině nepřišla na chuť... Na střední jsem s ní sice byla schopná komunikovat (s pomocí rukou, nohou, tužky a obrázků...), ale dodnes mám pocit, že si člověk musí zlámat jazyk, než něco vysloví.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To chce pár lekcí fonetiky.
Dangerous
To chce pár lekcí fonetiky. Protože s českou výslovností si ten jazyk zlámeš, to je fakt. ;) Chudáček němčina. :D
Nakonec jsem to zvládla. Je
Eillen
Nakonec jsem to zvládla. Je mi trochu líto, ze už si nic nepamatuji, přeci jen jsem se to učila sedm let...
Pro mě byla největší noční
Tenny
Pro mě byla největší noční můra francouzština... :D Učila jsem se jí 8 let a v hlavě mi nezůstalo nic.
Drabble skvělé a přesně tenhle pocit znám. ;)
Tak tu bych ani nezkusila...
Eillen
Tak tu bych ani nezkusila... Francouzské víno, sýry a konec... Mladej ještě zkusil šneka a plánuje i žabí stehýnka. Tím asi naše poznání kultury skončí :-)