Na tenkém ledu. Ehm... větvoví.

„Ty seš ale fakt praštěnej, lézt na ty slabý větvičky, sypej odsud!“
Jak asi, to mi neporadíš, co. Kruci, vlaju tady na těch větvičkách fakt hodně, sem si myslel, že to dám, ale asi ne, a domácí umí za plotem jen hulákat, hele nehulákej a pojď mě chytat, nevidíš, že se na těch proutkách neudržím, jéžiš, to klouže, pomoc, hrabáky zasekněte už někde, honéem, že já sem sem lez, už mi zas klouže zadek, škoda, že nemám chápavej ocas, krucipísek, se neudr…
Dopad byl naštěstí do měkkého.
Bohužel ale na Silvera.
Hnal mě pak přes dvě zahrady. A těch facek!