A/N: Tuhle scénu jsem chtěla napsat do Osmi týdnů. Nevešla se tam. Takže teď. :-))
„A mám tě, ty chmatáku!“
Vítězný výkřik prořízl hluk tržiště jako katovy důtky kůži odsouzence. Dva mniši procházející poblíž se zastavili a otočili se po hlase.
Chlapec se rve tiše; neplýtvá dechem. Mrská sebou jako losos nad potokem, kouše a kope ze všech sil, ale rukama k sobě tiskne bochník chleba, tak pevně, až se jeho špinavé prstíky probořují kůrkou do bílé střídky. I kdyby ho ztloukli až do krve, tohle nepustí.
Rány prší. Chlapec uhýbá. Potrhaný lem černé suknice mu víří kolem kotníků šedavý prach.
„Vždyť je to malý benediktin...! Pojď, bratře Johane. Zaplatíme za něj.“
„Je to zloděj, otče,“ namítl suše glastonburský cellerarius. „Sám jste viděl. Třeba i tu kutnu někde ukradl.“
„Možná,“ připustil opat. „A možná ne. Uvidíme, Johane. Pojď.“
Pekařův pomocník zatím chytil kluka za kapuci. Škub – a děcko se válí v prachu, ochranitelsky obtočené kolem bochníku, vzdorné černé oči nezkrotně blýskají zpod čupřiny neuvěřitelně zacuchaných vlasů. Teď se zaleskly zuby – a křaf! voňavý kusanec kůrky mizí v žaludku skoro bez kousání.
Zničeho nic ruce na ramenou.
Nebijí, neubližují. Jen tam prostě leží. A pomstychtivé hole a boty se rázem stahují pryč.
Několik slov. Zacinkání stříbra. Neochotná úklona.
Cestou ke klášteru se chlapec opatrně zeptá: „Proč?“
So, 2011-04-09 18:41 — Lorelai
jeeej, to má atmosféru :)
jeeej, to má atmosféru :)
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-09 19:25 — ioannina
Díky. :-))
Díky. :-))
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-09 19:05 — Erendis
A já si ji zase vždycky
A já si ji zase vždycky chtěla přečíst. Splnilas mi přání.
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-09 19:25 — ioannina
Rádo se stalo. :-)) Ještě mám
Rádo se stalo. :-))
Ještě mám schovanou jednu nerealizovanou scénu z té samé krabičky, tak uvidíme... Záleží na tématech.
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-09 20:42 — Danae
To je tak vizuální popis, že
To je tak vizuální popis, že mám dojem, žes mi pustila film. Paráda.
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-09 23:56 — ioannina
To jsem strašně moc a moc
To jsem strašně moc a moc ráda.
Jo, rvačky! Ty se píšou...
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-09 22:16 — Lejdynka
Krásné, krásně je to vidět, a
Krásné, krásně je to vidět, a hrozně se mi líbí, jak to popisuješ, to dítě... a vůbec, je to prostě výborné. Líbí!
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-09 23:55 — ioannina
Díkec! Severin je
Díkec!
Severin je inspirativní. :-))
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-09 23:45 — Profesor
Jé... Můj milý malý
Jé... Můj milý malý Severin.
Chudák kluk, měl pořádný hlad. Ještěže mu ti dva pomohli. A teď nás nejspíš čeká klášter a další peklo, že?
Napsala jsi to moc hezky. Mám z toho velmi laskavý pocit.
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-09 23:54 — ioannina
To opat je takovej -
To opat je takovej - laskavej... věří na druhý šance a nesoudí na první pohled...
Mám dojem, že Severinovi v Glastonbury nebylo zdaleka tak zle, jako předtím. Že měl PTSD v takhle raným věku je druhá věc, ale v Glastonbury bylo pár lidí, co ho měli rádi a chovali se k němu jako k děcku. Takže úplný peklo asi ne.
Když pak odejde z Glastonbury, je to zase jinak. Ale tak zle jako po ty tři roky toulání mezi Selby a Glastonbury už mu nebude nikdy. (Leda snad až se do Glastonbury vrátí jako dospělej, ale tos, myslím, ještě nikde neviděla. Ta doba pak končí tím, že najde Lisu.)
Pro psaní komentářů se přihlašte
Čt, 2011-04-14 21:48 — Dangerous
To je tak... smutně
To je tak... smutně roztomilé.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Čt, 2011-04-14 22:29 — ioannina
Ono se to nezdá, ale je to
Ono se to nezdá, ale je to začátek první doby, kdy bylo Severinovi aspoň trochu dobře. I když asi trvalo pěknou chvilku, než si to uvědomil. :-)))
Dík.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit