Jack nenáviděl myšlenky, které ho napadaly pokaždé, když každý rok ve stejný den procházel hřbitovem k hrobu svého syna. Vždyť kdyby tehdy necítil takovou bolest ze ztráty chlapce, kterého na světě nejvíc miloval, všechno by bylo jiné. Možná to byl hřích, takto uvažovat, ale Jack už potkal tolik bohů, že v žádného nevěřil, takže na tom vlastně vůbec nezáleželo.
Kdyby Charlie žil, nikdy by Jacka nevybrali, aby vedl tým bránou. Šel by místo něj někdo jiný a osud celé galaxie (několika galaxií!) by se ubíral úplně jiným směrem. Abydosané by zemřeli, Ra by přežil. Abydoská brána by explozí zničena nebyla. (Jak naivní se dnes Jackovi zdála představa, že by snad bylo možné bránu zničit pouhou atomovou bombou!)
Ra nebo Apophis by zaútočili na Zemi. Kdo a jak by jim v tom zabránil? Kdo by vůbec zjistil, že přicházejí, kdyby si všichni mysleli, že brána vede jen na Abydos? Tam by přece bylo nebezpečí zažehnáno.
Vládcům soustavy by se nikdo nepostavil. Miliony lidí a jaffů by tak dál žily jako otroci.
Replikátoři by zamořili obě galaxie a jen bůh ví, kam by se posunuli dál.
Všechno by bylo špatně.
Jack položil květiny na Charlieho hrob. „Přesto bych chtěl, abys žil,“ zašeptal.
Po, 2011-04-11 13:03 — Profesor
Ano, můžeme zachránit celý
Ano, můžeme zachránit celý svět, přesto nám pořád bude ten jediný blízký člověk chybět.
Moc hezké. Smutné, ale přijde mi to jemné.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit