Spojenec

Vždycky jsem věřila, že mám nějaký cíl, kterého musím za svého života dosáhnout. Ano, předpokládala jsem, že to bude v mém světě a ne v Aldormě, ale když už jsem tu byla, proč se tomu bránit?
To, co po mně ale chtěli bylo nemyslitelné. Úkol, který mě čekal, mi přišel neuskutečnitelný. A přesto jsem bez váhání souhlasila. Mohl za to hlavně Creagan. Muž, do kterého jsem se bezhlavě zamilovala a zapomněla jsem díky němu na svoji minulost. Muž, kvůli kterému bych obětovala všechno. Ano, dnes musím uznat, že láska dokáže člověka zaslepit a on se pak chová tak nesmyslně. I já jsem toho příkladem.
Rozhodla jsem se. I kdyby to stálo můj život, pro něj to udělám. I když mě opustil.
A teď tu sedím v jídelně Dramonského vévodství. Přes stůl se na mě usmívá Lautus a já mu úsměv nuceně opětuji. Přemýšlím, jestli je ještě čas couvnout, ale v hloubi duše vím, že už není cesty zpět. Dějiny jsou již určeny. Mé vlastní srdce je určilo. Ale teď se tím nebudu trápit. Je čas zahnat hlad.
Ach ano. No jistě! Jídlo bude spojencem, kterého jsem potřebovala. S malou pomocí nového přítele, jedu. Proč mě to jen nenapadlo trochu dřív.
AN: Je zajímavé, že poslední rok nedokážu napsat z Aldormy jediný řádek, ale začalo DMD a jde to samo. Kéž by nikdy neskončilo