Poslední měsíc byl pro Kruegeho utrpením. Dieta, kterou se dobrovolně rozhodl držet, už mu pomalu, ale jistě, začala lézt na mozek. Kdykoliv procházel kolem otevřených oken a cítil nádhernou vůni pečeného masa a vařených brambor, mohl se zbláznit. Stokrát denně si říkal, že na nějakou dietu může vysrat. Ale stejně ho něco nutilo, aby vydržel. Vždyť jsou to jen tři měsíce. To přeci musí dát.
Jeho odhodlání se však bortilo s každým servírovaným jídlem. Něco tak neskonale hnusného svět snad nikdy neviděl. Začalo to nechutnou pampeliškovou polívkou. Jak rád vzpomínal na nutrii, která jako by mu říkala, ať ji sní.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit